Kožené barefooty - zdraví a pohodlí pro vaše tělo

V barefoot sandálech cítíte všechno, na co šlápnete, ale nic není ostré, takže nohu nic neporaní ani nebolí, ale krásně masíruje, prokrvuje a probouzí. Navíc se na obuv nepřilepíte a rozhodně se v ní nepotíte. Žádné otlaky, žádná bolest kolen, chodidel, lýtek, jen krásně rozhýbané a příjemně unavené nohy.

Charakteristika barefootů, nebo chcete-li minimalistické obuvi:

1. Podrážka je tenká jen 2 - 3 mm a ohebná. To umožnuje cítit nerovnosti v terénu a inervovat všechny části chodidla, které následně reagují ohybem, stažením, roztažením, atd.
2. Podpatek je plochý. To způsobuje neutrální postavení paty, která není vyvýšena proti špičce. Umožňuje to noze využití plné pohybové škály a ostatním kloubům (nejen noze) plný pohybový rozsah.
3. Svrchní část spojuje botu s nohou. Není tak potřeba namáhat prsty a nárt k přidržování boty během chůze.
4. Prostorná stélka nabízí prstům dostatek místa k roztažení prstů a chodidla během chůze, pohybu v terénu, nebo běhu.

Pohyb na boso po přirozeném terénu mimo to ovlivňuje i pohyb všech kostí, které máme v těle, ovlivňuje i všechny klouby – kolena, kyčle, ale i páteř se musí vyrovnávat s jiným zatížením, než jakému je vystavena na umělém asfaltovém, nebo betonovém povrchu. To má pozitivní efekt na strukturu kostí, sílu svalových úponů, kloubní rozsah, zkrátka na činnost celého těla.

Rádi bychom se s vámi nyní podělili o informace, které jsme načerpali z knihy Whole Body Barefoot od Katy Bowman, která se zabývá biomechanikou.

Pokud se chceme bavit o nohou a botách, je dobré si uvědomit, co boty lidem vlastně přinesly.

Nabídly nám především ochranu před oděrkami a tržnými ránami způsobenými ostrými předměty (trny, větve, kameny, atd.) a také umožnily lidem bydlet v chladnějších oblastech, kde se původně člověk nemohl vyskytovat, protože by (nejen) bez bot nepřežil.

Ve středověku sloužily boty jako symbol peněz a postavení. Chudí lidé chodili bosí, zatímco majetní lidé nosili boty.

A protože peněz začalo být dostatek, hledaly se způsoby, jak se odlišit od těch méně majetných v oděvu i botách. Tím začala vstupovat do popředí móda, která začala určovat tvar bot, podpatky i materiály, ze kterých se boty šily.

S urbanizací a modernizací přišla další velká změna, kterou bylo “vyžehlení” povrchu, po kterém lidé chodí. Nejen, že jsme se rozhodli omezovat své nohy v botách, ale ještě jsme výrazně omezili různorodost povrchu, po kterém se běžně pohybujeme. Takže většina z nás, civilizovaných lidí, chodí celé dny po rovném a tvrdém povrchu, jakým je asfalt, dlažba a beton.

Poměrně často se v článcích a na webových stránkách, které se zabývají „bosismem“ dozvídáme o tom, jak noha funguje. Nicméně většina už zapomíná zmínit i druhou část, a tou je působení okolního prostředí na nohu. Například jaké síly vznikají během chůze po rovném a tvrdém povrchu?

V přírodě často “uhne“ pod nohou podložka, nicméně na betonu musí “uhnout“ noha. S podobným názorem se setkáváme také u Katy Bowman, která sama říká, že jedním z důvodů, proč i ona nechodí stále bosa je fakt, že nechce své tělo vystavovat opakovanému stresu, kterým na nás působí umělé (tzn. rovné a tvrdé) povrchy.

Co je tedy přirozené?

Představte si louku, kde jsou trsy trávy, výmoly, hrboly nebo les, kde jsou kořeny, větve, svahy, mechové polštáře, kameny, klacky, šišky atd. Chůze po takovém terénu (boso či v minimalistické obuvi) nabízí nespočet kombinací vzájemné orientace všech kostí, které máme v noze. Neustále se rozmanitému terénu přizpůsobuje. Když stoupnete na šišku, noha se s tím musí vyrovnat a “obtočí” se kolem ní. Kdybychom měli pohorky, tak v lepším případě se na té šišce zhoupne celá podrážka a v horším o ní ani nebudeme vědět.

Pohyb po přirozeném terénu ale ovlivňuje i všechny ostatní klouby – kolena, kyčle, i páteř se musí vyrovnávat s jiným zatížením, než jakému jsou vystaveny na umělém, rovném povrchu. To má pozitivní efekt na strukturu kostí, sílu svalových úponů, kloubní rozsah, atd.

Naše tělo umí úžasně kompenzovat nezdravý pohyb, ale jen po určitou dobu. Neustálé a opakované namáhání vede po určité době ke špatnému držení těla, bolestem zad, kloubů a nohou a postupně až k vážnějším zdravotním problémům.

Proto by mělo dojít ke změně vašich návyků s chůzí souvisejících. Začít je potřeba pomalým přechodem nohou ochablých z bot, z neustálého sezení, z malého množství chůze, která je navíc většinou po zpevněném povrchu, do postupné chůze ,,na boso“, v terénu a s častější frekvencí.  

Pokud budete odhodláni udělat všechny tyto změny, bude vaše chůze naprosto zdravá a celé vaše tělo naprosto spokojené.